Loni jsme tam byli skoro na den přesně a dovyběhali licenci a dneska jsem vyhráli první místo. No, ono to není žádný kumšt, když máte magorku teriérku, která loví všechno, co se hýbe a jste tam jako zástupci plemene jediní, ale což, zní to hezky, ne?!

Ono ani tak nešlo o vítězství, ale o to, užít si běhání, hlasitý projev Arwenky (toho bych se i ráda vyhnula), Ashleynky socializaci zase s novýma kámošema a hlavně prima staré i nové kamarády pro nás, jako lidi. Vyrazili jsme brzo ráno se Standou a bráchama. Včera jsem nadělala svačinu, upekla bábovku, vytiskla mapu a doklad o zaplacení. Ráno ještě přibalila coursingovou licenci a foťák...uff, opět jsme se málem vraceli pro to nejdůležitější.

Dorazili jsem naštěstí a překvapivě včas. Díky loňské zkušenosti jsem táhla (no, spíš táhla ona mě) Arwen na přejímku. Samo že zbystřila toho hajzlíka igelitovýho a začala jako obvykle štěkat, kňourat, vřískat a jinak se hlasitě projevovat, takže se v okolí 100m od nás nikdo nedomluvil. Vzbudili jsme rozruch a dokonce jsem občas zaslechla "to je ta uječená pitbulka" nebo "je, Arwenka, ta vždycky štěká". No nic, po náročné cestě kolem celé dráhy (vlastně dvou), kdy mě Arwen smíkala z jedné strany na druhou (ano, vím, máme si pořizovat jen takového psa na kterého fyzicky stačí¨me), jsem dorazili do auta, já tu šílenou bestii vrazila do plechového zachránce a s Ashley se šla volně a vzřímeně procházet zpátky. Zastavili jsme se tam u Verči a její smečky - Jimmyho a Sandynky, později dorazila i Jana s Brutem a Aluškou a pak další a další známí i neznámí (do té doby) kámoši se svýma svěřencema. Ashley chvilku hrála s tím a chvilku zase s tamtím. Vládla pohodička a my stačili probrat novinky ve světě kynologie i úplně obyčejné pejskařské zážitky.

Během kecání se Zdeňkou od boxerky Easy jsem si všimla, že Standa s Ashley má u sebe nějakou ženštinu a jelikož se Standa moc do hovoru nezapojuje, šla jsem okouknout, co jí na Ashley (nebo na Standovi) zaujalo natolik, že šla až k němu. Achá, dozvěděla jsem se, že má doma (vlastně i tam byla) velkou hyenu. Tedy fenku "téměř holandského ovčáka" a že jí je Ashley hrozně podobná, že by to mohla být její mamina. Slovo dalo slovo a za chvilku jsme si mohli naší adoptivní mámu prohlédnout. Kdyby z Ashley vyrostla takhle hezká a šikovná fenečka, bylo by to super. "Hyena" (znám jen nick z fora cz-pes :-( zhodnotila drive skoroholanďáka a já nafotila rodinné foto.

Závod jako obvykle pohodový. Sice jsme zažili díky mě malou kolizi u startu - viz. video, uvedené na konci tohoto článku, ale Arwen běžela krásně. Dělá nám radost vidět jí, jak běží na 100% a ten její šťastný výraz po ukořistění střapečku. Překvapilo mě bodování. Ne, že bychom se nějak extra starali kolik bodů jsme dostali (víme prd o tom, jak se to má hodnotit a navíc jak jsem už psala, byli jsme tam jediní APBT), ale vždycky za jednotlivé kolo dostaneme tak něco kolem 80b, tentokrát to bylo dvojnásobek. Možná to bylo jiným druhem závodu, možná jen změnou pravidel. Jinak k pravidlům - byli jsme upozorněni, že náhubek je povinný i pro psy, co běží samostatně. Takže budeme muset sehnat nějaký lehký a pevný. Ashley neběhala, je ještě prcek a navíc i tak měla stále co dělat.

Domů jsme je vezli utahané a nebyli sami. Bráškové vytuhli ještě v Kralupech.

Prostě parádní den. Jen nemuselo ke konci pršet. I když mohlo to být mnohem horší. Důležité je, že jsme se sešli v príma partě, poznali jsem nové kamarády a holky si to užili soudě podle toho, jak teď chrní.

FOTO by můj brácha Milan z běhačky ZDE.
FOTO z atmosféry a hrátky hafanů v pauzách ZDE.
FOTO naší nové maminy Hyeny ZDE.