Tak nakonec jsme vyrazili autíčkem - děkujeme Stando :-) Protože Standa dopoledne dorazil s tím, že dneska do práce už nejde a prý mi to říkal už v týdnu. Fakt jsem si to nevybavila, ale je to možné, protože poslední týden jsem měla v hlavě jen ten výlet do Srbska :-)

Takže jsem se v jednu odlepila od internetu a vyrazili jsme směr Praha. Standa nás vyhodil v Bráníků u řeky a tam už čekala Monika se svými labradorkami Cassie a Angie - a se svým drahým, který je vždy určen jako hlídač obou labradorek v momentě, kdy Monča trénuje s diskama hody. Trénuje ale jenom Angie, protože Cassie je už starší dáma. Časem dorazila i Míša s Arnikou a ještě s dalšími adepty na budoucí frisbeečkaře. Bohužel si nepamatuji jména lidí ale jenom hafana - byla to border kolie stejně jako je Arnika, tedy černobílá, a jmenovala se Bájó. Myslím si, že je to naprosto úžasné jméno.

Prvně jsme ukázali, co jsme se za tu dobu naučili v domácích podmínkách. Musím teda říct, že dle mého i Míši názoru, jsme s Arwen udělali celkem dost velký pokrok, ale ještě je hodně co dohánět. Arwen teda obíhá automaticky a dokonce i pouští na povel (teda pokud se jí chce :-). Horší už je to se mnou - můj první problém je, že neumím svého psa pořádně povzbudit a pochválit. Nějak nestíhám jí ukázat, že když to chytne, je to jééé nebo jóóó. Budu muset hodně chválit a vískat, co to jen jde. Druhý problém je, že mi nejde jí určit směr, kam má běžet pro disk. Takže to vypadá tak, že já hodím nalevo a Arwen běží doprava a samo že nestíhá chytit disk včas.

A jednu velkou chybu dělá i Arwen, jenže ta se bohužel nedá odstranit. Ta chyba spočívá v tom, že demoluje všechny disky a to prosím i ty extra odolné, co stojí jeden 300Kč. Takže za dnešní trénink zvládla zdemolovat hned dva. Super další prachy. No co by člověk neudělal pro blaho svého psa.

Pak jsme se učili nové hody a ty staré pilovali. Celkem jsme se u toho nasmáli. Zvlášť u takového kuřete. Ani nechtějte vědět, proč se tomu říká kuře. Někdy vám to třeba ukážu, když budete hodní a slíbíte, že se mi nebudete smát. Po chvilce jsme zase vytáhli hafani na malé vyběhání. Jinak by totiž Arwen a Arnika (jediné dvě, co neměli opatrovníka v době co jsme se učili házet bez psů) přilákali ochránce zvířat, proč je tak mučíme. Obě se totiž dost hlasitě dožadovali odhozených disků. Nutno podotknout, že Arwen má o pár decibelů víc a k tomu likvidovala jak vodítko na kterém byla přivázaná tak ten strom u kterého byla. No, mohli přiject i ochránce přírody, že ničí vzrostlý strom v parku.

Moc jsme si to užili a potom, co jsme tramvají dorazili do Nuslí za Standou, který se schoval u svých rodičů, aby nemusel trénovat taky :-) Arwen lehla pod stůl a vůbec jí nevadilo, že po ní hopkal její malý kamarád Tom - trpasličí pinč.

Plánované kino jsme vynechali, protože jsem dorazila později, než bylo plánované a k rodičům dorazil Standovo brácha se svojí Jaruškou a dobře se nám povídalo.