Víkend na Šumavě u rodičů
Šumava je jedno z míst, kam jezdíme s Arwenkou hrozně rádi. Je tam spousta zábavy, ale i válení a mazlení – no ideální, ne?!
Cesta je ale úmorná, zvlášť když je někde zácpa. Jede se zhruba hodina a půl do Strakonice, odtud ještě na Volyni a kus za ní je vesnice jménem Lčovice. A tam je chaloupka…ne, je tam bývalý lesnický objekt, kde bydlí moje maminka, tatínek – Petr a Milan se Samem.
Společně s nimi tam žije spousta zvířátek – to ocení hlavně Arwen. Jenže tentokrát si holka trochu naběhla. Kokršpaněla Andyho bere jako velkého bráchu, činčili se bojí, křečka by nejraději zblajzla, papoušci jí lekají, když si zpívají a rybiček si ani nevšimne…ale když jsme tentokrát přijeli a Arwen lítala domem, aby si to všechno zkontrolovala a přivítala celou rodinu, v dětském pokoji narazila na rozvalené kotě. Arwen hned naježená začala štěkat a vyvádět jako kdyby tam byl nejmíň mamut. A kotě? Ani se nenatočilo jejím směrem. Později po Arwen sekla packou nebo mávla ocasem. To Arwen, typický kočkolap, nemohla psychicky zvládnout. Neustále se dožadovala, nějaké akce, kdy by kočka utíkala a ona jako správný lovec LOVIL, ale kočka to nepovažovala za dobrý nápad. No, řeknu to takhle – celý víkend bylo vidět, že Arwen spadlo sebevědomí na bod mrazu a už se zase těší, až se jí někdo bude bát. Je to přece pitbull!
Když jsem se chystali na Šumavu v listopadu, čekala jsem sníh, ale čekalo mě zklamání – celý víkend jen mrholilo a byl příšerný vítr. Takže venku se moc být nedalo. No, vyrazili jsme na asi hodinu ven. Chtěli jsme ukázat mamce a klukům, jak se Arwen lepší ve frisbee. Jenže házet v rukavicích se nedá a za chvilku nás mrzly ruce. Muselo se domů na čaj. Škoda, že Petr nezatopil v krbu.
V sobotu jsem změnili klasický program (tedy válení se v obýváku a líčení všech možných událostí uplynulých dní) a vyrazili na Hubertskou zábavu do Malenic. Arwenku hlídali kluci doma a Arwen hlídala kluky. Naštěstí, když jsem se vrátili, barák stál, nehořel, kluci byli živí a Arwen nestačila nic zničit. Takže se večer povedl se vším všudy.
Občas lituji, že nebydlíme blíž. Je tam tak krásně a klid. Miluji ten kraj a ty lidi. Vánoce na takovém místě budou krásné – určitě.