Arwen

je fena amerického pitbullteriéra. Narodila se 26. července 2006 v Bobnicích - Kovansku u paní Ludvíkové. Arwen není registrovaná a dle informací, co se ke mě dostali postupem času bude paní Ludvíková nejspíš chovatelka - množitelka ve velkém. Arwen byla neočkovaná a neodčervená ve třech měsících svého života a dle slov veterináře nebyla odčervená ani fena - matka. Píši to sem hlavně proto, kdyby se někdo chtěl vzít štěně od paní Ludvíkové.

Je to tak trochu jiný pitbul. Díky špatné socializaci v prvních třech měsících života byla opravdu hodně bojácná. Často se strachem nebo leknutím počůrala. Obojek neznala, auta v životě neviděla atd. Dnes se ale můžeme říct, že se nám to podařilo odbourat. Arwen je ale nedůvěřivá k cizím lidem a že by skákala lidem do náruče jako to dělá většina teriéru typu bull, co já znám, se říct nedá. Pokud ale získá jistotu, mazlí se ráda a to se pak stává opravdu bojovým psem a samou láskou by je povalila.

S hafany vychází naprosto pohodově. Cizí psy rozděluje na ty, co nestojí ani za pohled (většina menších plemen uvázaných na vodítkách) a na ty, co stojí za to omrknout. K těm si to namíří (i když bývaly doby, kdy zdálky se staženým ocasem štěkala) a chce se kamarádit. Pokud se i druhý pes chce seznamovat, nastává akce "běžíme!" . Pokud z druhé strany odezva není a nebo není pro Arwen přijatelná stáhne se a k psovi se nepřiblíží. Na procházkách si psů málokdy všimne. O společném dovádění se psem - starým známým nemůže být ani řeč. To má na práci spoustu jiných činností než nějaké tajtrdlíkování. Doma, když k nám přijde někdo s hafanem na návštěvu nebo navštívíme my někoho, Arwen se odváže a hraje si svoje sadistické hry alias "prokousnu ti hrdlo nebo sežeru nohu". Nejčastějšími hracími kámoškami je Bibi a Cita. Jinak ale Arwen není žádný otloukánem a když jí např. dotěrné štěndo nebo chtivý pes otravuje, ozve se vyceněním zubů a "vystartováním". Nikdy se s nikým neservala natvrdo a já doufám, že k tomu ani nikdy nedojde. Dominantní feně se umí přizpůsobit. Na svoje hračky a dobrůtky je majetnická, ale nerve se. Jen upozorní vrčením a pokud je druhé straně šikovný čorkař, hračku si nechá vzít. ¨

Doma tráví většinu času na svém místě nebo v posteli. Má přístup všude po celém bytě, což je v garsonce celkem samozřejmé. Spí s námi v posteli, ale pokud se to zrovna nehodí, nebo pokud spíme mimo domov, bez problémů si lehne na svoje místečko a celou noc spí tam. Krmíme ji dvakrát denně. Poslední dobou odmítá jíst samotné granule. Prozatím to řešíme různýmy ochucovadly, např. konzervou, vařeným masem, tuňákem, vývarem, nastrouhaným sýrem apod. Zároveň se snažíme najít takové granule, co by ji šmakovaly a my jí nemusely podsouvat pochutiny, které ne vždy jsou vhodné. Nyní máme v plánu zkusit tzv. holistické krmivo Artemis. No, uvidíme. Arwen doma nereaguje na žádné zvuky z venku a tudíž téměř neštěká. Přes den, když je doma sama, povětšinu času prospí a sousedi o ní neví. Horší reakce má, když jí doma necháme v neobvyklou domu, např. večer, když si chceme zajít do kina nebo jinam, kam s námi nemůže. Abychom předešli problémům se sousedy, hlídá nám jí buď Katka s Citou a nebo máme v rezervě i kamarády, co sice pejska nemají, ale Arwen zbožňují a rádi nám jí pár hodin pohlídají. Po bytě se samozřejmě válí spousta kostí a hraček. Arwen doma už nic neničí, i když pár kousků z mládí si budeme pamatovat do konce života - jako např. rozkousaný a vylitý 5litrový kanystr jahodové sirupu, který stačila rozšlapat opravdu po celém bytě.

Jinak miluje honění čehokoli, co se hýbe. Ať je to kočka, zajíc, střapeček nebo jen lítající talíř. Proto a nejen proto se s ní snažíme dělat činnosti, které by její touhy uspokojily. Věnujeme se zatím jen jako začátečnice coursingu, frisbee, dogtrekkingu. Navíc ji Standa bere na tahání - weith pulling. Denně s ní trávíme alespoň dvě hodiny venku. A většinou se nelze jen obyčejně procházet, protože to jí chytají roupy a vyhledává zvěř na štvaní. Proto jí sem tam občas hodíme po přivolání disk nebo obyčejný klacek. Po pár jejích útěcích v lesích, kde štvala zvěř, se těmto lokalitám nejlépe vyhýbám, nebo jí beru na vodítko. Sice to štve mě i jí, ale dokud nebudu mít 100% jistotu (ke které se nejspíš nikdy nedopracujeme), mám strach, že se jí něco při honění zvěře stane. Neodpustila bych si, kdyby se mojí  nezodpovědnosti Arwen něco stalo. Například myslivec by měl určitě právo v tomto případě zasáhnout.

Arwenka je naše zlatíčko. Kdyby to bylo možné, necháme ji klonovat. Její obrovský zájem o jakoukoliv činnost, její přátelská a nekonflikní povaha a hlavně její neustále dobrá nálada nám dělá život krásnějším.

Do budoucna bychom si chtěli k Arwence pořídit ještě jednu fenečku. Plemeno teprve vybíráme. Tentokrát ale bude s PP. Ani ne tak kvůli výstavám a chovu. Hodně jsem se od kamarádů - zkušených kynologů naučila a dneska bych už nerada riskovala to, že místo vysněného pejska mi vyroste nemocný nebo psychicky nevyrovnaný pes. Kromě toho si nevybírám plemeno tak pečlivě jen proto, abych si pak domů přivezla "něco", co  jen vzdáleně připomínalo danné plemeno. Druhá etapa pak nastane v hledání toho správného chovatele, ale to je ještě daleko.