Díky tomu, že Standa jezdí jako vedoucí na dětské tábory a s dětmi pracuje během celého roku pod pionýrskou skupinou Vampoš, Arwen byla od malinka s dětmi často a ráda. Vždy si hrávala s dětmi pod dozorem mým nebo Standovo a pokud jsme viděli, že jí to už vadí, dali jsem jí do klidu a odpočívala. Nikdy jsem jí nebránila si jít očuchat děti na ulici a často jsem jí i nechávala hladit. Samozřejmě pokud o to děti na ulici stáli a slušně se zeptali. Navíc Arwen se prostě narodila s povahou přímo stvořenou pro práci s dětmi. Na děti nějak extra nereagovala (kontaktu měla dost), takže nebyla takový ten klasický pitbulí buldozer, co by všechno lidské chtěl láskou poskákat a oblízat, ale ani se dětí nebála a pokud bylo dítko připraveno ke hře nebo drbání vítala ho přátelsky. Nejvíc samozřejmě miluje ty nejbližší děti, tedy brášky Sama a Milana a další děti našich příbuzných a přátel.

S Ashley jsou u dětí malinkou problémy..no problémy, spíš jsem rozmazleni Arwenky povahou, že Ashleynky váhavost u dětí nám připadá divná. Ne, že by děti neměla ráda, ale pokud jich je hodně nebo jsou u ní dlouho, neváhá to dát najevo. Proto jí musíme hlídat a pomalu zvykat na režim "dej mi znát, že tě děti nebaví a já ti zajistím klid".

Ale proč to vlastně všechno píši? Jak už jsem zde na stránky několikrář psala, jsem tzv. prolézačka všech možných for a diskuzí. Ani toho tam moc nenapíšu, jen si pročítám po dlouhých večerech, co píšou ostatní. A jednoho dne jsem tam našla i nabídku práce. Psala tam "Biluška", že hledá pár dobrovolníků, co by rádo vyrazilo ve všední dny do školek a škol s hafanem zvládnoucí práci s cca 20dětmi a nějaké to povídání k tomu. Chvilku jsem váhala, jak to budu zvládat ve všední dny bez auta a řidičáku a pak jsem mávla rukou "ono se to vždycky nějak udělá". Stačilo vyměnit si s Biluškou pár emailu a já jela na svojí první přednášku do ZŠ Mořina. Ty další mi občas splívají, ale tu první si budu pamatovat navždy...

Hodně se mi ptáte, co tam vlastně s těma holkama děláme, tak jsem sepsala, jak to asi vypadá. Každá přednáška byla jiná a věřím, že každá i jiná bude. Jinak to ani nejde, všude jsou totiž úplně jiné děti. Někde potkáte vřelou učitelku, co jí to opravdu zajímá a je ráda, že děti se něčemu přiučí, někde potkáte zase jinou, co vám ve dveřích poví, že netušila, že přijde pitbul, že čekala labradora, ale o tom to je taky...

Dětí se zeptám hned v úvodu po představení mě i holek, jestli doma mají nějakého pejska, jestli pejska potkávají na ulici, jestli má psa někdo z jejich příbuzných či přátel. Pak následuje, co to je za plemena. Proč máme tolik plemen a na co jaké jsou. Moc se jim líbí představa eskymáků a tahání saní, stejně jako myslivec s hafanem na nošení kačen z rybníka...mladším dětem se snažím pejska přiblížit jednodušeji než větším dětem. Zvláště kluci chtějí slyšet o vojenských  a policejních psech a holky zase přemýšlejí na co byl původně takový ten kudrnatý pudlík...následuje sekce o tom, jak si pejska vybíráme (volně navážu na využití pejsků), jak si ho můžeme pořídit a co je všechno potřeba a jak se o pejska starat. Tahle sekce je hodně variabilní, pokáždé se zasekneme s dětma u něčeho jiného a pokaždé mě napadají nové a nové věci, co dětem říkat a na co se je ptát. Pokud děti zlobí, stichnu, holky si zavolám k sobě (jinak chodí po třídě na volno, mezi dětí si lehají, nechavají se hladit a občas i někde vytuhnou). Když to nezabere, snažím se syčet nebo dělat čičíí (to se Arwen začne ohlížet, kde ta kočička je a dětem povídám, že kontroluje, jestli nezlobí a nekecají moc. A když nezabere ani to, začneme hrát hru na třídu pejsků. Děti tedy plní povely sedni, lehni, vstaň, štěkej, sudy, pac atd. stejně jako Arwen přede mnou. Ashley v téhle sekci už dávno chrní někde za mnou, daleko od dětí. Opravdu hodně jí to zmáhá. Později od vlastních pejsků a starání o ně dojde řada na ty cizí psy, potencionální zabijáky malých dětiček...tady se většinou rozhostí ticho a všichni mi visí na rtech, když vyprávím, že jsou i zlí psi a co všechno dokážou takové veliké zuby (názorná ukázka Arweniných tesáků). Naučím je, že házet po psovi klacky, kopat do něj atd. nemá smysl a že nejlepší je si takového štěkající a dorážející psa nevšímat, schovat ruce a když je nejhůř schoulit se do klubíčka, zakrýt si hlavu rukama a doufat, že pejsek si útok rozmyslí. Hned na to dávat sekci o tom, proč jsou někteří pejsci zlí, proč nás chtějí pokousat a jak to, že mi se jako lidé nekoušeme. Většině dětem nedochází, že pes je živý tvor a navíc neumí mluvit, takže nám neřekne, že ho to bolí, nebo že se mu to nelíbí.

Končíme u menších dětí s chůzí na vodítku. Někdy chodí Arwen, někdy Ashley a někdy je nechám být. Podle situace, počty dětí a počasí. Ty větší mají místo toho debatu. Hodně se rozkecají, povídají, kdy je jaký pes pokousal, jakého mají doma psa atd. To mám nejraději....

Vracíme se naprosto utahané, buď domů nebo ke mě do práce (do práce jen s Arwen). Tam si Arwen zalehne v zahradním altánku a odpočívá, zatímco já vystavuji faktury a účtuji bankovní výpisy. Po skončení pracovního dne se jede autobusem domů. Je to skvělá zkušenost, skvělá možnost přivýdělku, co mě baví a navíc se mi teď v práci všichni ptají, jak si taková normální křehká dívka pořídila krvelačného pitbula a proč ho vodím do práce. Si představte, když těmto lidem s tímto názorem řeknu, že v práci je proto, že chodíme na přednášky do školek a škol a nechce se mi ztrácet čas navíc jízdou se psem domů a zase zpátky...docela valí oči. :-D

KOMPLETNÍ FOTOGALERII Z NÁVŠTĚV DĚTÍ i s komentářem